Bezdušové systémy, bezduše. Určitě jste o nich už slyšeli a možná přemýšlíte, jaké výhody a nevýhody plynou z odstranění duše z pláště a jestli by to bylo něco pro vás.
Závodníci na horských kolech v cross country, maratonech i enduru se bez bezdušových plášťů téměř neobejdou. Jde o fenomén prostupující všemi disciplínami. Rovněž v downhillu preferují někteří závodníci bezdušový setup. Duše dokonce pomalu ustupují i v silniční cyklistice. Tam jsou sice v závodech používány galusky, které nemají duši a na ráfek se musí nalepit, ale i zde se bezdušové nastavení zkouší a prosazuje.
Lepší trakce, komfort i pocit bezpečí
Když v kole chybí duše, zcela eliminujete typ defektu, při němž dojde k proražení duše o ráfek. Takzvaný „zmiják“ poznáte podle dvou děr, které jsou na duši na jejím obvodu v těsné blízkosti a trhliny jsou k sobě často paralelní. Jedná se nejčastěji o jezdcovu chybu, kdy cyklista nedokázal nadlehčit zadní kolo přes nerovnost (obrubník, kořen, výmol), o kterou zadní kolo narazilo a došlo k proražení duše.
Díky chybějící duši můžete volit mnohem nižší tlaky v kolech bez obav z proražení duše. Nižší tlak se projevuje hlavně ve dvou oblastech – trakce a komfort. Na relativně měkkých kolech se dostává do kontaktu s podložkou větší část vzorku, takže kola mnohem lépe drží v zatáčkách, výjezdech i odkloněných traverzech. Zároveň vám nižší tlaky jízdu zpříjemní, drobné nerovnosti jako malé kořeny a kameny měkčí plášť „přežehlí“, a díky jeho poddajnosti se budete cítit bezpečně.
Díru po trnu zalepí latexové mléko
Bezdušová kola rovněž snižují riziko klasických defektů jako jsou různá propíchnutí pláště od trnů, skla nebo hřebíků. Chybějící duše je totiž v plášti nahrazena většinou bílým roztokem, kterému nikdo neřekne jinak než „mlíko.“
Tato latexová suspenze způsobí, že v případě propíchnutí pláště dojde k samovolnému zacelení díry, která by jinak znamenala nutnost zastavit a vyměnit nebo zalepit duši. Že jste měli větší defekt většinou zjistíte až doma, když si při mytí kola všimnete latexového mléka na rámu, které se tam dostalo z točícího se kola. A pokud přece jen k nějakému nešťastnému defektu dojde, vždy můžete dát do pláště duši nachystanou v kapsičce a dojet v klidu domů.
Největší nevýhodou bezdušových systémů je, že pokud nemáte na instalaci správné nářadí a pomůcky, může být snaha o jejich nasazení zdlouhavá, vyčerpávající a hlavně neúspěšná. Samozřejmě vám pomohou v cykloservisech, my můžeme dle svého nejlepšího svědomí a vědomí doporučit síť servisů Kolofix
U bezdušových kol je podstatné spojení ráfku, pláště a latexové suspenze do jednoho celku. Pokud máte několik typů plášťů, které měníte podle povětrnostních podmínek, je výměna při bezdušovém nastavení zdlouhavá.
Defekty u bezdušových plášťů
Pochopitelně je možné mít defekt i na bezdušových pláštích, ale nebude to způsobené propíchnutím od trnu nebo hřebíku. Plášť je možné protrhnout, a v takovém případě vám ani všechno latexové mléko světa nepomůže. Poradí si totiž s dírami kolem čtyř milimetrů, i když výrobci na produktech uvádí schopnost zacelení děr větších. Tento problém je ještě možné vyřešit použitím knotu, který se podobně jako u pneumatik auta do pláště vrazí. Tím zmenší průměr trhliny a se zbytkem si poradí mléko. Knot je již běžnou sadou malých cestovních cyklonářadí, které vozí cyklista sebou jako základní vybavení.
Pokud plášť zásadně poškodíte, musíte využít duši, která se vozí jako rezerva. Trhlinu v plášti vypodložíte kouskem staré duše, táckem od piva nebo kobercovou páskou, aby duše zůstala uvnitř pláště a skrz trhlinu nevylézala ven. A můžete na kole dojet.
Ztrátu tlaku na bezdušových kolech lze utrpět i jinak než proříznutím pláště. V případě, že dopadnete po skoku s kolem trochu do strany, a ne přímo ve směru jízdy, může dojít působícími silami k půlvteřinovému oddálení patky pláště od ráfku. Vzniklou mezerou většinou ztratíte podstatnou část tlaku v plášti a kolo musíte dofoukat
Nevýhodami užití bezdušového systému je fakt, že mléko je nutné doplňovat, protože za dva až tři měsíce vyschne.