Ideální plášť na kolo – výběr dle šířky

Ideální šířka pláště na kolo

Výměna pláště je pro pravidelného uživatele kola rutinní záležitostí. Při volbě obutí však bývají cyklisté zbytečně konzervativní a sahají po stejném provedení, jaké používali dosud. Často je to chyba, protože nazutím jiných plášťů by kolo lépe uzpůsobili svým potřebám. Jedním z klíčových parametrů ovlivňujících jízdu je šíře pláště.

Rozměr pláště se běžně zapisuje několika způsoby, toto označení najdeme na jeho boku. U silničních kol se lze setkat s formátem zápisu 25-622 podle evropského systému E.T.R.T.O. První číslo označuje šířku pláště, druhé vnitřní průměr, obě hodnoty jsou v milimetrech.

Alternativně se ale používá i tradiční „francouzská“ podoba zápisu 700x25C (vnější průměr x šířka pláště, písmeno A, B, C, D potom kóduje šíři ráfku). U horských kol dnes jednoznačně dominuje označení v palcích, například 29×2,25“ (vnější průměr x šířka pláště). Ale i zde lze použít přesnější označení E.T.R.T.O. U kol krosových nebo gravel biků bývají uváděny všechny tři způsoby zápisu, například stejný plášť lze označit jako 42-622, 700x40C i 28×1,6“.

Doba přeje baculatým

Ať už se podíváme na silniční nebo horská kola, lze v průběhu několika posledních let vysledovat jasný trend nárůstu šířky plášťů. Na silnici se před dvaceti lety používaly pláště široké pouhých 18–20 mm. Pak se na dlouhou dobu stal standardem rozměr 23 mm, aby jej vystřídaly aktuálně nejužívanější šířky 25–28 mm.

Horská kola se posunula od šířek 1,9–2,00“ k rozměru 2,25“, ale běžně se lze setkat i s plášti objemnějšími (2,35“ apod.). Hovoříme přitom o kategorii XC kol a trail biků, nikoli o enduru nebo sjezdu, tam zašel vývoj ještě dále.

Důvody pro větší objem pláště jsou shodné na silnici i v terénu – plášť s větším objemem vzduchu lépe pohlcuje nerovnosti a tlumí vibrace, je tedy komfortnější. Nárůst objemu vzduchu je přitom celkem výrazný – pokud přezujete z 23 mm na 30 mm, což současné silničky kategorie endurance umožňují, máte pod sebou skoro dvakrát objemnější polštář.

Je-li široký plášť podpořen správně širokým ráfkem, poskytuje navíc lepší oporu při záběru, brzdění či zatáčení. Široké pláště na širokém ráfku také zvyšují spolehlivost bezdušových systémů a při použití duší významně omezují riziko defektu procvaknutím duše.

Širší plášť méně deformuje podklad, což šetří energii

Na první pohled by se mohlo zdát, že široký plášť musí být pomalejší než úzký, ve skutečnosti tomu tak v běžných podmínkách není a opět za to může stabilita sestavy širší plášť plus ráfek. Objemný plášť se totiž při jízdě méně deformuje, dochází k menším ztrátám energie, a tak vykazuje nižší valivý odpor.

V terénu se navíc projevuje i druhý aspekt – širší plášť méně deformuje podklad, což šetří další energii. Hlavní benefit objemnějších plášťů je tedy zcela zřejmý – umožňují bezpečnou jízdu s nižším tlakem vzduchu (vyšší komfort a v terénu i lepší záběr), aniž by docházelo k nárůstu valivého odporu.

Zvětšování objemu pláště s sebou nese také nevýhody. Tou hlavní je nárůst hmotnosti na místě nejvíce problematickém – na obvodu rotujících kol, což má negativní vliv především na akceleraci.

Každý jezdec si tak musí nalézt ideální kompromis mezi benefity většího objemu vzduchu a nevýhodou vyšší hmotnosti plášťů. Široké pláště také vyžadují dostatek prostoru v rámu a vidlici, což někdy přidělává vrásky konstruktérům pokoušejícím se dosáhnout ideální geometrie rámu nebo zástavby odpružení.